Metodika v Českém volejbalovém svazu funguje ?
Již delší dobu sledujeme, jak je po nástupu nového vedení metodického úseku (dále jen MÚ) ČVS zajišťována a realizována metodická složka činnosti svazu. Tato oblast je velmi důležitá a potřebná pro celé volejbalové hnutí.
Nový vedoucí MÚ zahájil činnost změnami ve složení bývalé metodické komise (dále jen MK) ČVS: vyřadil doc. Buchtela, který v minulosti řadu let komisi vedl, dále dr. Valáška, doc. Sobotku a také M. Ejema, CSc. - předchozího vedoucího MÚ ČVS. Kromě první schůzky před třemi lety se tento orgán do dnešního dne ani jednou nesešel. Nejsou přesně stanoveny úkoly, ani plán činnosti a schůzí MK. Tvrzení vedoucího, že materiály se projednávají individuálně, je nestandardní a přináší konfrontaci pouze dvou osob, která nemusí vždy vyjadřovat názor skupiny či celé komise. Členové MK (někteří) byli přítomni pouze na schůzce trenérů reprezentačních kadetských a juniorských družstev, která se zabývala novým projektem zabezpečení volejbalu v ČVS v roce 2007 - 08.
V dalším průběhu posledních tří let byly předkládány správní radě ČVS různé materiály ke schválení (např. koncepce školení trenérů, statut trenérů ap.) Tyto materiály nebyly nikde projednány a konzultovány, vypracoval je a předložil vždy sám předseda MÚ ČVS. Jaroslav Buchtel, ještě po jednání na první a poslední schůzi MK, na kterém byl přítomen, zaslal panu Haníkovi podrobné vyjádření k problematice školení a doškolení volejbalových trenérů, statutu trenéra ap. Nikdy však nedostal na ně odpověď, ani nebyl vyzván ke konzultaci či odborné spolupráci v těchto oblastech.
V podmínkách pro udělování trenérských kvalifikací trenéra 1. třídy se tak objevil zcela nepochopitelný požadavek, podle něhož se musí absolventi FTVS UK v Praze zúčastnit na vlastní náklady kempu pana Haníka v Luhačovicích, absolvovat na něm krátký metodický výstup a pohovor a teprve potom předseda MÚ rozhodne, zda obdrží kvalifikaci trenéra 1. třídy. Upozorňujeme, že tito absolventi studovali specializaci volejbalu osm semestrů, museli vypracovat a obhájit diplomovou práci z volejbalu a úspěšně složit státní závěrečnou zkoušku z volejbalu. Také měli v rámci specializace dva roky povinnou trenérskou praxi, většinou u mládeže.
Dalším krokem vedení MÚ bylo „odstřižení“ oddělení volejbalu katedry sportovních her Fakulty tělesné výchovy UK v Praze od spolupráce s ČVS v oblasti metodiky. Např. přestože v minulém roce byla otevřena na FTVS v Praze Trenérská škola 1. třídy, nejsou do ní ani jeden z členů oddělení (dr. Vorálek a doc. Buchtel) vůbec zapojeni. Nepřednášejí, ani nebyli vyzvání k účasti na tvorbě obsahu výuky ve specializaci volejbalu. Přitom dr. Vorálek je oficiálně členem metodické komise ČVS a lektorského sboru a nikdy nebyl v těchto věcech panem Haníkem osloven. To je velmi neobvyklá situace, když oddělení volejbalu KSH FTVS zabezpečovalo v minulosti mnoho let tento druh studia.
Vedoucí MÚ se v posledních letech místo hledání společné cesty zaměřil pouze na neopodstatněnou a ničím nepodloženou urážející kritiku činnosti oddělení volejbalu na FTVS. Tato kritika se objevila i směrem k akcím, pořádaným jinými katedrami FTVS. Byl to například seminář o koučování (prof. Slepička, doc. Karger).
V současné době není problematika metodiky volejbalu řešena. Kromě tří nerecenzovaných učebnic – knih pana Haníka, které napsal spolu s některými volejbalovými teoretiky i praktiky, nevyšly žádné metodické materiály. Tyto uvedené učebnice obsahují řadu kapitol, které jsou podle našeho názoru psané značně nesrozumitelnou formou, jejich obsah je v mnohém velmi diskutabilní a většina trenérů jim nerozumí. Na dobré grafické úrovni je zpracována poslední z knih.
Za další nedostatek považujeme tu skutečnost, že na webových stránkách ČVS v úseku metodiky publikuje vedoucí MÚ příspěvky odborného metodického charakteru velmi zřídka. Poslední takovýto příspěvek je k dnešnímu dni uveden na webu ČVS z 28.11.2008. Přitom rozsáhlá a často odborná diskuse k problematice volejbalu, vedená především vedoucím MÚ, je umísťována na webových stránkách brněnské Volejbalové akademie.
Další, velmi zarážející skutečností je to, že p. Haník nevyhověl naši žádosti o zveřejnění informace o existenci nových metodických materiálů - učebnice „Teorie a didaktika volejbalu“ a komplet dvou DVD o nácviku volejbalu na začátečnické a pokročilejší úrovni na webových stránkách ČVS.
Jsou zde i jiné diskutabilní záležitosti. Je vhodné pořádat centrálně školení trenérů 3. třídy v březnu 2009 v Nymburce, když KVS ČVS mají dostatečné možnosti pořádat školení sami se členy svého lektorského sboru ? Musí ČVS bez spolupráce s FTVS samostatně pořádat licenční semináře AŠSK a semináře pro učitele na všech stupních škol ? Obě tyto akce se konají v rámci kempu brněnské Volejbalové akademie.
Současná situace je bohužel taková, že byla zcela přerušena úzká a dlouholetá kontinuita spolupráce mezi FTVS – oddělením volejbalu KSH a ČVS. To je podle našeho názoru ke škodě věci a nepomáhá to vůbec široké volejbalové obci trenérů, ani rozvoji volejbalu u nás. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že většina extraligových trenérů seniorských družstev a také někteří trenéři družstev extraligy juniorské a kadetské kategorie, jsou absolventy FTVS UK se specializací volejbal.
Závěr: domníváme se, že by bylo vhodné, aby se vedení ČVS zamyslelo nad touto situací (možná, že o ní ani neví) a vešlo v jednání o obnovení dávné a prospěšné spolupráci mezi oběma institucemi. FTVS a ČVS byly vždy úzce spjaty v oblastí metodické činnosti a tato spolupráce prospívala rozvoji našeho volejbalu.
V Praze 16.3.2009
Doc. PhDr. Jaroslav Buchtel, CSc.
PhDr. Rostislav Vorálek, PhD.