Akce

Jak se Vám líbily Oslavy 85. výročí volejbalu?

31.10.2006

Ve své páteční upoutávce k "Oslavám 85. výročí českého volejbalu" jsem si položil otázku, zda bude Sazka Arena v neděli 29. října praskat ve švech? Nyní s odstupem mohu konstatovat, že hala sice "vyprodána" nebyla (možná stačilo posunout začátek na 16 hodinu a bylo ještě lépe), prostředí zaplněné haly však bylo jistě důstojným rámcem dobře organizované slavnostní akce Českého volejbalového svazu. Právě Pražský volejbalový svaz kvalitní propagací a iniciativní distribucí vstupenek všem svým žadatelům se postaral o návštěvu velice slušnou - lidé znalí poměrů říkají, že uvnitř mohlo být až 11. 000 diváků. Chvílemi se bylo i na co dívat. Pokud si odmyslíme překvapivě nekvalitní zvuk, "drmolící" moderátorku a poměrně "nezdařenou" kulturní vložku, pak už jenom fakt, že před zraky návštěvníků se na video-kostce u střechy odvinula opravdu slavná historie českého, resp. československého volejbalu, zatímco na ploše skromně defilovali naši mistři světa - legendy(kteří mohou stále být pro volejbalovou mládež velkými vzory), byl pro všechny přítomné nejen vzpomínkou, ale i cenným přínosem. A to nejenom na hřišti, ale i v normálním životě. Škoda jen, že scénář úplně  pominul i některé další volejbalové osobnosti doby nedávno minulé (cca od r. 1980), kdy získání jakékoli medaile z mistrovství světa či Evropy se pro úžasný rozvoj volejbalu v ceslosvětovém měřítku (Kongres FIVB potvrdil před několika dny přijetí 219. národní federace!) stalo pro naše reprezentační družstva všech věkových kategorií skoro nemožné. Jenom na okraj: poslední "světovou" - bronzovou medaili přivezli členové společného družstva Česko-Slovenska v r. 1993 z Mistrovství světa do 20 let z Argentiny. Nejenom mně, ale i mnohým dalším příznivcům, se kterými jsem po skončení programu hovořil, chybělo větší zdůraznění úspěchů našeho ženského volejbalu. Vždyť také ženská, resp. dívčí složka potřebuje svoje volejbalové vzory. Nestálo tedy za to pozvat jich několik na plochu? Zorganizovat samotnou akci a připravit účast volejbalistů a jejich rodin ze všech koutů republiky - stálo ČVS nejen nezanedbatelné náklady, ale i obrovské vypětí oganizátorů, včetně spolupracujících krajských volejbalových svazů. Vždyť jen uspořádání mezistátního utkání ve volejbalu Česko - Rusko (1:3 na sety) vyžaduje splnit nespočetné přísné podmínky Reglementu pro pořádání oficiálních akcí Evropské volejbalové konfederace (CEV) či FIVB. Mnoho diváků se na utkání těšilo, už jen proto, že v Praze se takové utkání nekonalo již hodně dlouho. Škoda jen, že v neděli naši reprezentanti nezopakovali svůj výkon ze soboty, kdy svoje soupeře porazili 3:2. Znovu se ukázalo, že naše družstvo (až na ojedinělého vynikajícího Štokra) prokazuje nevyrovnanou výkonnost v jednotlivých setech a na takového špičkového soupeře, jakým je ruská "komanda", ve dvou utkáních po sobě zkrátka nestačilo. I tak však tato část programu měla svůj význam a splnila účel, a to jak pro přítomné diváky, tak i pro naši reprezentaci. Bylo by ode mne velmi laciné "být po bitvě generálem", ale některým významným aspektům bych určitě věnoval více pozornosti - například zdůraznění potřebnosti trenérského a funkcionářského zázemí pro celou volejbalovou základnu. Proto bych na závěr svého hodnocení, které je mým osobním názorem ( a nikoliv Pražského volejbalového svazu!), chtěl při této příležitosti  poděkovat všem volejbalovým trenérům, rozhodčím a funkcionářům za jejich obětavou práci. Zejména však těm, kteří se věnují mládeži, a mnohdy zadarmo! Mrzí mne, že tato slova v Sazka Areně nezazněla! Chci také Vám, všem pražským volejbalistům poděkovat za účast. Vím, že některá Vaše místa nebyla leckdy příliš kvalitní vzhledem k jejich vzdálenosti od centra dění na ploše obrovské arény.  Musely však být uspokojeny i další krajské svazy. Byli jste vidět i slyšet a určitě jste se pobavili programem či setkáními se svými dlouholetými přáteli. Určitě už ne tolik cenou za parkování, občerstvení či za úschovu deštníku. Za to však opravdu Český volejbalový svaz nemůže. Lze si jen a jen upřímně přát, abychom se všichni zase za 5 let u příležitosti 90 let českého volejbalu mohli ve zdraví sejít. A doufat, že takováto příležitost zvýraznit význam volejbalu pro jeho další možný rozvoj bude lépe mediálně a propagačně využita.

Petr Vosecký, sekretář svazu        

web85.jpg