Osobnosti

Osobnost (11) - Evžen KROB

20.8.2012

                               

Narodil se v Křivoklátě u Rakovníka, kam se vrátil v důchodovém věku a kde zemřel. Dětství a mládí prožil v Rakovníku, kde jeho otec provozoval krejčovství. Za války zde vystudoval Obchodní školu a po maturitě v roce 1945 nastoupil jako úředník do místní banky. S volejbalem se seznámil na střední škole, kde v roce 1941 založil studentský tým a začali na kolech objíždět okolní turnaje. Díky své takřka dvoumetrové postavě neunikl pozornosti soupeřů a v roce 1944 jej angažoval SK Rakovník (před válkou Sokol Rakovník), který patřil za Protektorátu k nejlepším týmům Krušnohorské župy. V roce 1946 se družstvo pod vedením hrajícího trenéra Gusty Tobolky probojovalo do zemské ligy (Mistrovství Čech), kde obsadilo předposlední 11. místo a sestoupilo zpět do divize. V tomto roce sehrál Evžen své první mezinárodní utkání, ve kterém tým obnoveného Sokola Rakovník porazil před 2000 diváků výběr Francie 3:2 v rámci jeho turné po ČSR.   

Na podzim 1946 byl zaměstnavatelem přeložen do pobočky Pragobanky v Jablonci n. Nisou a začal hrát za  Sokol Liberec, se kterým si v roce 1948 opět zahrál zemskou ligu. Na podzim 1948 byl povolán na vojnu a již jako známý hráč zařazen do nově ustaveného Armádního tělocvičného klubu (ATK) v Praze. V roce 1949 obsadili armádní volejbalisté na MR v Ostravě 3. místo a na dalším MR 1950 v Jilemnici získali první mistrovský titul. Evženovými spoluhráči v ATK byli mj. reprezentanti Bouchal, bratři Brožovi, Paldus, Láznička, Votava. V roce 1949 byl reprezentačním trenérem Janem Fiedlerem zařazen do 18ti-členného širšího výběru ČSR pro první MS v Praze, absolvoval s ním celou přípravu, ale do konečné nominace pro šampionát se ještě nedostal.

Po vojně dostal nabídku od ligového Dynama Slavie Praha s kurty na libeňském Starém Ostrově (po sloučení volejbalových oddílů SK Slavia a SO Starý Ostrov v roce 1948), za které hrál nejvyšší soutěž 10 sezon (1950-1959) a ve kterém působil ke konci i jako hrající trenér. V letech 1953 a 1954 skončilo Dynamo na MR na 2. místě za ATK resp.  ÚDA Praha a v 50. letech patřilo k nejlepším v republice. Evženovými spoluhráči v Dynamu byli mj. reprezentanti Mikota, Paldus, Schwarzkopf, Soukup, Synovec, Votava. Patronem klubu byly pražské Elektrické podniky (odtud název Dynamo), které Evženovi zajistily zaměstnání v Energoprojektu. V roce 1951 se oženil s volejbalistkou Dynama Libuší Houdkovou, se kterou se poznal na kurtech Starého Ostrova a se kterou měl syny Petra a Jana. Již v roce 1950 byli pozdější manželé nominování do výběrů ČSR pro ME 1950 v Sofii, odkud si Evžen dovezl stříbrnou a Libuše bronzovou medaili. Toto manželství bylo v roce 1965 rozvedeno a Evžen se podruhé oženil.

V roce 1959 přijal nabídku na post hrajícího trenéra Spartaku Motorlet Jinonice, kde získal i nové zaměstnání.  Pod jeho vedením družstvo postoupilo v roce 1960 z pražského přeboru  do 2. ligy a v roce 1962 zvítězilo v kvalifikaci o 1. ligu. Tu si zahrálo v roce 1963 a přestože mezi elitou vybojovalo 10 vítězství, skončilo na 12. místě (ze 14 účastníků) a společně s Dynamem Praha a ČH Bratislava ligu opustilo. Stalo se tak i díky reorganizaci soutěže, tj. snížení počtu družstev 1. CL v roce 1964 na 12 týmů. Rozloučení Evžena s Motorletem nebylo příjemné, z postu trenéra byl „odejit“ na základě revolty původního hráčského kádru. Po postupu do 1. CL Evžen tým doplnil o mladé perspektivní hráče z jiných oddílů, z kmenových hráčů Motorletu se stali většinou jen náhradníci, kteří sestup z ligy využili k „pomstě“. Popsaných 15 let hráčských a trenérských aktivit Evžena v Praze se stalo důvodem jeho zařazení mezi osobnosti pražského volejbalu, přestože stejné „nároky“ si na něj mohou činit Středočeši, kde s volejbalem jako hráč začínal (SK Rakovník) a jako trenér končil (Aero Odolena Voda, Regios Rakovník).

Poslední hráčskou a trenérskou štací Evžena na domácí půdě se stala Odolena Voda, resp. tovární tým mužů Aera Vodochody, kde získal místo tělovýchovného instruktora v učňovském středisku a kde odešel do důchodu z postu zástupce ředitele učiliště. Během prvních pěti sezon, ve kterých ještě sám hrál (1964-1968) s družstvem postoupil z okresního přeboru 2. třídy až do nejvyšší soutěže! Zde Evžen prokázal svůj mimořádný „čuch“ na talenty a tým Aera postupně doplňoval nikoliv lanařením přestárlých „hvězd“ s jiných oddílů (výjimkou byl Josef Hadrava z mistrovské Lokomotivy Praha), ale mladými perspektivními hráči (čerstvě odrostlými dorostenci či hráči nižších soutěží), ze kterých dokázal v krátké době vychovat vrcholové hráče vč. řady reprezentantů. Mezi jeho první „objevy“ patřil např. Mirek Nekola či Honza Buman, mezi poslední Přemek Bláha. Extraligový tým mužů Aera Odolena Voda vedl bezmála 20 sezon (1968-1977 a 1979/1987), získal s ním 2 mistrovské tituly (1977 a 1987) a 3. místo ve finále evropského PVP 1975. Především díky jemu se malá středočeská víska Odolena Voda stala slavnou nejen u nás, ale v celé Evropě!  

V letech 1977-1979 využil zahraniční nabídku, stal se trenérem družstva mužů Ibisu Kortrijk a získal s ním dva tituly mistra Belgie. Do Belgie se vrátil znovu po deseti letech a s týmem Knack Roeselare získal v sezoně 1987-1988  titul vicemistra. Při prvním angažmá s sebou vzal jako posilu odchovance z Odolky Tomáše Sýkoru, při druhém angažmá to byl „Dědek“ Bláha. V letech 1974-1976 byl trenérskou „dvojkou“ (asistentem) Petra Kopa u mužské reprezentace ČSSR a v roce 1976 zažil své největší volejbalové a asi i životní zklamání. Kvalifikací na OH v Montrealu družstvo splnilo výkonnostní cíl, nominovaným hráčům a oběma trenérům již byly „na míru“ ušity olympijské stejnokroje, ale Evžen ten svůj nikdy neoblékl. Na poslední chvíli jej v olympijské výpravě nahradil jakýsi funkcionář ČOV!  

 

Zdeněk Vrbenský, 9. 8. 2012

(11)KROB_Evzen.jpg
(11)Krob_Even_vizitka.pdf