Osobnosti

Osobnost (12) - Antonín KYNDR

28.8.2012

                  

Tonda Kyndr – charismatický a oblíbený trenér, ikona historie ženského volejbalu Tatranu Střešovice začínal s volejbalem v pražské Hostivaři, kde byl v letech 1949-1953 hráčem a vedoucím volejbalového oddílu místního Sokola (po roce 1952 Baníku Pérovny Hostivař). Po absolvování Pedagogické fakulty UK v roce 1953 působil krátce jako vedoucí školícího střediska Státního výboru pro tělovýchovu  a sport (předchůdce ČSTV), později jako asistent Katedry tělesné výchovy ITVS a posléze na KTV Fakulty elektrotechnické ČVUT. Na tělovýchovném institutu zahájil v roce 1954 svou trenérskou dráhu u družstva žen Slavie ITVS v přeboru Prahy. V roce 1957 vystřídal u ligového týmu žen Tatranu Střešovice trenéra Františka Černého a zahájil zde 20 veleúspěšných trenérských sezon, které jej katapultovaly k ženské reprezentaci ČSSR a přivedly k několika zahraničním angažmá. Dodejme, že za vydatné podpory předsedy VO Tatranu Střešovice a vedoucího družstva Vaška Mikoláše a především patrona oddílu – podniku Stavby silnic a železnic. 

S družstvem žen Tatranu Střešovice SSŽ získala tato „nerozlučná“ dvojice celkem 6 mistrovských titulů. První v roce 1961 a zasloužily se o něj ještě zbytky končící generace hráček Tatranu Baraba z 50. let a reprezentantek ČSR (Dostálová-Hrbková, Fialová-Vedrová, D. Křížová-Kopová, J. Křížová-Salingerová, Kyselková-Herštová, Mathauserová, Obadálková). Dalších 5 titulů vybojovaly jeho „Tatranky“ v jedné řadě za sebou v letech 1969-1973 a v družstvu vyrostla řada dalších reprezentantek (Bémová-Mifková, Hálková-Vápenková, Kaldová-Bardová, Poláková-Moskalová, Pomeislová, Svobodová-Pettinari, Šašková, Vlasáková-Marcolini). Na základě těchto úspěchů družstvo Střešovice startovalo v PMEZ a v letech 1971 a 1972 skončilo na 2. místě za Dynamem Moskva. Ojedinělou hráčskou dlouhověkost prokázala v Tatranu nestárnoucí Ina Obadálková, která s novou generací hráček držela krok až do roku 1972 (svých 49 let)!

K ženské reprezentaci se A. Kyndr dostal po zkušenostech s týmem akademiček ČSR, se kterými získal v roce 1957 na Světových akademických letních hrách stříbrnou medaili. V roce 1958 byl asistentem Josefa Češpivy (s podílem na zisku stříbra na pražském ME), po kterém převzal národní tým žen. Bylo to v roce 1960 po MS v Brazílii a vedl jej do roku 1963. Na MS 1962 v Moskvě skončily ženy ČSSR na 5. místě a v roce 1963 startovaly na Předolympijském turnaji v Japonsku (4. místo).  Podruhé mu bylo družstvo žen ČSSR svěřeno v letech 1976-1980, ale ani v tomto cyklu se medaile nedočkal (největším úspěchem 5. místo na ME 1977 ve Finsku). Hráčky „jeho Střešovic“ tvořily v této době základ reprezentace.

Své zahraniční „mise“ odstartoval v roce 1961 tříměsíční stáží v Japonsku s úkolem „poevropštit“ tradiční japonský volejbal (o 9 hráčích ve 3 zónách) před OH 1964 v Tokiu, kde se poprvé představil i mužský volejbal. V rámci této stáže procestoval více jak 6 tis. km, navštívil 20 měst a absolvoval na 30 přednášek a besed. Nutno dodat, že japonští volejbalisté získali na domácí olympiádě při své premiéře mezi světovou elitou bronzové medaile (3. místo za Sověty a našimi reprezentanty).

V letech 1964-1966 trénoval A. Kyndr reprezentační výběry mužů a žen Alžírska a současně působil jako technický poradce alžírského Ministerstva mládeže a sportu pro oblast rozvoje volejbalu v rámci školní a dobrovolné tělesné výchovy. V letech 1974-1975 připravoval reprezentaci Toga na kontinentální africké hry, v roce 1980 školil při další stáži volejbalové trenéry v Indii a v letech 1988-1989 trénoval v německé Bundeslize družstvo žen SV Vilsbiburg.

Od roku 1955 byl také významným funkcionářem ČsVS – členem Metodické komise, Ústřední trenérské rady a Komise vrcholového sportu. V letech 1976-1980 pracoval v Mezinárodní komisi ČsVS a v letech 1996-1998 byl manažerem ženské reprezentace ČR u trenérů P. Řeřábka a S. Mitáče (bronz na ME 1997 v Brně - naše poslední medaile v šestkovém volejbalu).

Pro zajímavost lze dodat, že jeho manželka Libuše byla a dcera Dana stále je uznávanou fotografkou. Svého manžela a otce doprovázely při jeho zahraničních misích v Africe, které zdokumentovaly stovkami fotografií. V roce 1980 jim vydala Olympia společnou publikaci „Rytmus černé Afriky“ o jejich pobytu v Togu (text Libuše, foto Dana), v roce 2009 jim Francouzský institut ve Štěpánské ulici uspořádal společnou výstavu fotografií „Algérie-Togo“ a nakladatelství Kant vydalo současně stejnojmennou fotografickou publikaci (snímky z Alžíru Libuše, z Toga Dana). Úvod publikace obsahuje toto věnování:

Antonínu Kyndrovi in memoriam, který působil jako volejbalový trenér v letech 1964-1966 v Alžírsku a v letech 1974-1975 v Togu a my jsme jej doprovázely. Manželka Libuše a dcera Dana.

 

Zdeněk Vrbenský, 20. srpna 2012

 

 

(12)Kyndr_Antonn_vizitka.pdf
(12)KYNDR_Antonin.jpg