Osobnosti

Osobnost (16) - Václav MATIÁŠEK

26.10.2012

Aniž bych měl v úmyslu znevážit výsledky ankety ČVS z roku 2001 o „Nejlepší hráče a trenéry 20. století“, domnívám se, že „až“ 5. místo Václava Matiáška mezi trenéry (vítězem Josef Kozák) není v rovnováze s váhou drahých kovů, které s naší mužskou reprezentací vybojoval v prestižních soutěžích. Zvláště titul Mistrů světa z pražského MS 1966 a bronzová medaile z OH 1968 v Mexiku patří k největším úspěchům naší dosavadní volejbalové historie a měly jej vynést na důstojnější pozici!

Jako trenér patřil „Venca Maťas“ (jak byl volejbalovou rodinou nazýván) do skupiny bývalých reprezentantů ČSR (Češpiva, Kozák, bratři Brožovi, Láznička, Malý …), kteří své hráčské zkušenosti dokázali zúročit i jako trenéři. Mezi hráči měli nejen potřebnou autoritu, ale dokázali je motivovat k vrcholným výkonům a jejich herní kvality podpořit optimální volbou sestavy a herní taktiky.

S volejbalem začínal v SK Prosek pravděpodobně ještě před válkou a brzo se stal jednou z jeho smečařských opor. V té době se hrál systém dvojic a jeho „dvorními“ nahrávači na Proseku byli Karel Kavka a později Miloš Bouchal. Volejbalové družstvo mužů vzniklo na Proseku v roce 1938 a za války i po válce se proslavilo pořadatelstvím největšího turnaje mužů s každoroční účastí nejlepších družstev z celé republiky. Jak uvedeno v ročence ČVS 1946, v roce 1945 na něm startoval rekordní počet 56 družstev a očekávalo se, že v roce následujícím bude tento počet překonán. V roce 1945 postoupili volejbalisté Proseku do zemské ligy (Mistrovství Čech) a v konkurenci 12 týmů skončili na 7. místě.

V roce 1946 byla dvojice Matiášek-Kavka zařazena do výběru Prahy pro utkání se Lvíčaty ČSR (mj. bratři Brožovi, Paldus, Soukup, Votava), se kterými prohráli po boji 1:2. Utkání se hrálo jako předzápas prvního poválečného mezistátního utkání ČSR-Francie (3:0) na kurtu Sokola Vinohrady za přítomnosti 4-5 tisíc diváků (novinové zprávy nebyly jednotné).

V rámci aktu sjednocení tělovýchovy pod Čs. obcí sokolskou (ČOS) v roce 1948 došlo ke sloučení SK Prosek s několika menšími kluby Prahy IX a v zemské lize začal hrát pod novým názvem Sokol ČKD Praha IX. V roce 1949 skončil v lize na 5. místě před slavným Sokolem Vysočany a v roce 1950 došlo i ke sloučení těchto klubů. Vznikl tak silný Sokol (od roku 1952 Spartak) ČKD Stalingrad, hrající svá utkání na sokolském Tyršově cvičišti pod patronací závodu ČKD Stalingrad. Hrajícím trenérem družstva byl Josef Češpiva a největšího úspěchu dosáhlo na MR 1952 v Kroměříži (3. místo za ATK Praha a Spartakem ČKD Sokolovo – tedy bývalou Spartou Praha).

V roce 1948 byl Vašek zařazen reprezentačním trenérem Janem Fiedlerem do výběru ČSR (6 Čechů, 2 Moravané, 2 Slováci), který bez ztráty jediného setu zvítězil v Sofii na Balkánsko-středoevropských hrách (nutno dodat, že bez účasti SSSR). V roce 1949 byl členem týmu, který na historicky prvním MS v Praze na Štvanici získal stříbrné medaile a na následujícím ME 1950 v Sofii druhé místo z Prahy obhájil. V obou případech byli našimi přemožiteli Sověti a našim trenérem stále Jan Fiedler.

V roce 1952 došlo k další reorganizaci naší tělovýchovy, její řízení bylo odebráno Sokolům (ČOS) a svěřeno do péče státu, resp. nově ustaveného Státního výboru pro tělovýchovu a sport. Václav Matiášek (původním povoláním strojní zámečník) se stal ústředním trenérem volejbalové sekce SV TVS a na „Státňáku“ pracoval dál i po roce 1957, kdy byla tato instituce proměněna na ÚV ČSTV. Současně s funkcí ústředního trenéra vystřídal u mužské reprezentace ČSR Jana Fiedlera, na MS 1952 v Moskvě s ní vybojoval stříbrné medaile a v roce 1954 předal Josefu Kozákovi. K mužské reprezentaci ČSSR se vrátil ještě v letech 1965-1968 a dosáhl s ní dalších výrazných úspěchů. Jak zmíněno v úvodním odstavci, patřilo mezi ně zlato z MS 1966, stříbro z ME 1967 a bronz z OH 1968. Toto období lze považovat za vyvrcholení tzv. „zlaté éry“ čs. volejbalu, odstartované v roce 1948 ziskem prvního titulu Mistrů Evropy. Na mexické olympiádě se s reprezentací rozloučily poslední z legend „zlaté éry“ - Bohumil Golian a Josef Musil. Nutno dodat, že zmíněné legendy v reprezentaci skončily již po OH 1964 v Tokiu a taktický tah povolat je zpět se trenéru Matiáškovi mimořádně vydařil. Oba patřili opět k nejlepším (Bulda byl vyhlášen nejlepším hráčem pražského šampionátu) a vrcholnou úroveň si drželi až do mexické olympiády.

Zajímavé byly i Matiáškovy trenérské „výlety“ mimo vrcholový sport. V roce 1958 se ujal družstva mužů Slavoje  Praha a postoupil s ním z pražského přeboru do 2. ligy. Přivedl jej tam pravděpodobně Metoděj Mácha, který trénoval nejen ligové ženy Slavoje, ale i ženský „nároďák“ a Vašek byl tehdy jeho nadřízeným. Ve Slavoji jsem později hrál ještě s několika hráči, kteří na náročné tréninky Vaška Matiáška v dobrém vzpomínali. Pokud se nemýlím, v závěru svých volejbalových aktivit se ještě věnoval  volejbalistům Malešic.

Při sepisování „profilu“ Václava Matiáška pro web ČVS (27. října 2012 by se dožil 90 let) jsem měl mimořádné štěstí. Aniž bych tušil, zda měl či neměl nějaké děti, zadal jsem do internetového vyhledávače jeho jméno a dostal se na instalatéra Václava Matiáška se stejnou adresou bydliště, jakou míval jeho otec, tedy prokazatelně jeho syna. Získal jsem tak cenný zdroj chybějících informací a za vedení ČSTV resp. ČVS vyslechl nepříjemnou výtku. Když Václav senior v prosinci 1987 zemřel, jeho syn poslal na svaz i ČSTV otcovo parte, na které nikdo nereagoval ani kondolencí. Jistě smutná záležitost a tak budiž letošní Vaškův profil na webu ČVS a tato vizitka pro rodinu Matiáškových malou satisfakcí.

Zdeněk Vrbenský, 8. 10. 2012

(16)Matiek_Vclav_vizitka.pdf
(16)MATIASEK_Vaclav.jpg