Osobnosti

Osobnost (17) - František MIKOTA

2.11.2012

František byl odchovancem klubu Spojené osady (SO) Starý Ostrov, založeného v roce 1934 sportovními nadšenci v zahrádkářské kolonii na libeňském ostrově, kde měli jeho rodiče chatku se zahrádkou. Volejbalisté startovali před válkou v Trampské volejbalové lize se zkratkou SOSO na trikách a po zrušení TVL v březnu 1941 (zanikla společně se Sokolem) se zapojili do protektorátních svazových soutěží. To již za ně hrál Františkův starší bratr Adolf, František se svými vrstevníky z osady byli od útlého věku jejich fanoušky a při každé příležitosti se je snažili na volných kurtech napodobovat. Nejlepší z nich již od 15 let brali muži při tréninku nebo na turnajích mezi sebe a díky tomu se jim v letech 1941-1942 podařilo velice rychle a kvalitně vyřešit generační problém. Party mladých kluků se ujal jeden ze zakladatelů oddílu Rudolf Klas, již v roce 1943 s nimi startoval ve středočeské divizi, v roce 1946 v zemské lize a v roce 1948 překvapili na MR v Bratislavě 2. místem za mistrovským Sokolem Kolín. V roce 1946 si bratři Mikotové zahráli proti sobě a bylo to v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR-Francie na Vinohradech. Áda tehdy startoval za výběr Prahy a František za výběr Lvíčat ČSR, složený z talentovaných hráčů do 23 let (své starší soupeře porazili po boji 2:1). Do výběru Lvíčat byli kromě F. Mikoty zařazeni další tři hráči Starého Ostrova (Mirek Hora, Rudla Taubman, Pepík Votava) a dále za něj hráli např. bratři Karel a Josef Brožovi či Jaromír Paldus.

Na libeňském Starém Ostrově hrál Franta nejvyšší soutěž přes 20 let a zažil zde několik reorganizací, doprovázených změnami názvu klubu. Při slučování tělovýchovy pod Čs. obcí sokolskou (ČOS) v roce 1948 došlo ke spojení několika menších klubů na rozhraní Holešovic a Libně. Byly to SO Starý Ostrov, Sokol Praha 7-Maniny, Dynamo Praha (při Elektrických podnicích hl. m. Prahy), SK Slavia Praha a 1. Ženský sportovní klub Letná. Poslední dva kluby přišly o svá sportoviště poválečnou zástavbou části Letenské pláně. Nový klub dostal název Sokol Dynamo Slavia, jeho volejbalové týmy mužů a žen hrály na kurtech Starého Ostrova a v zimě měly k dispozici sokolovnu, resp. tělocvičnu Sokola Praha 7 „U Studánky“. Družstvo mužů bylo posíleno především o zkušené hráče Slavie, mezi nimi např. později úspěšný trenér našich reprezentantů Josef Kozák.

V roce 1952 došlo k další reorganizaci, tělovýchova a sport byly odebrány Sokolům a dále řízeny Státním výborem pro TVS, resp. Krajskými a Okresními výbory TVS. Současně došlo k založení resortních Dobrovolných tělovýchovných organizací (DSO), volejbalisté na Ostrově pak dlouhou dobu hráli pod názvem DSO Dynamo Praha a po ustavení ČSTV v roce 1957 jako TJ Dynamo Praha.  V první polovině 50. let patřili mezi nejlepší celky ČSR, což prokázali ziskem dvou 3. míst (1950 a 1951) a dvou 2. míst (1953 a 1954) na Mistrovství ČSR. Franta Mikota patřil po celou dobu k oporám družstva, za které s ním hrála řada dalších reprezentantů. V 50. letech to byli např. Krob, Paldus, Schwarzkopf, Soukup, Synovec, Votava a na přelomu 50. a 60. let např. Ebert, Hálek, Hamáček, Vorálek či Mozr (jehož maminka byla sestrou bratrů Mikotových).

„Harry“ Mikota (tuto přezdívku dostal podle postavy jedné z knih Jaroslava Žáka z 30. let minulého století) byl smečařem s mimořádnými skokanskými schopnostmi a s „osobitou“ úderovou technikou. V letech 1948-1952 patřil k oporám mužské reprezentace ČSR, se kterou získal titul Mistra Evropy v Římě roku 1948 a tři stříbrné medaile na MS 1949 v Praze, ME 1950 v Sofii a MS 1952 v Moskvě. V této době se hrál ještě systém dvojic (nahrávač-smečař) a Frantovi i v reprezentaci nahrávali jeho oddíloví nahrávači Josef Votava nebo Zdeněk Soukup. S reprezentací se rozloučil v roce 1955 na mezinárodním turnaji v Jugoslávii, kde náš výběr (složený napůl z končících a napůl ze začínajících reprezentantů) pod vedením Josefa Kozáka zvítězil. Jak znám z vyprávění jeho spoluhráčů, byl vášnivým kuřákem (využívajícím každé přestávky v utkání k doplnění potřebné dávky nikotinu) a největším z „ulejváků“ při fyzické přípravě. Ta jej očividně nebavila a byl horlivým vyznavačem „posilování hrou“!

Když došlo začátkem 60. let ke stěhování volejbalového oddílu Dynama Praha z „útulného“ libeňského areálu na „vidrholec“ do nového sportovního komplexu ve vršovickém Edenu, František se nechal přemluvit Evženem Krobem a odešel s ním ještě na dvě sezony do jinonického Spartaku Motorlet. Evžen zde získal společně se zaměstnáním angažmá hrajícího trenéra, s družstvem postoupil do 1. CL. ligy, kde v roce 1963 skončilo na 12. místě a díky reorganizaci (snížení počtu družstev) zase sestoupilo. A s ním poslední ČH Bratislava a třinácté Dynamo Praha (od roku 1964 opět Slavia Praha) – tedy Evženovi a Frantovi nedávní spoluhráči.

V srpnu 1972 šokovala volejbalovou veřejnost zpráva o jeho tragické smrti. V pouhých 48 letech zemřel na následky pádu z jednoho komínu Holešovické elektrárny, kde jako zámečník a údržbář pracoval. Na jeho počest pak bylo na kurtech holešovického „Aksamiťáku“ (pro nezasvěcené Stadionu Karla Aksamita) uspořádáno několik ročníků „Memoriálu Franty Mikoty“ pro volejbalové veterány nad 40 let.

Zdeněk Vrbenský, 26. 10. 2012

 

 

(17)MIKOTA_Frantisek.jpg
(17)Mikota_Frantiek_vizitka.pdf