Osobnosti

Osobnost (20) - Václav RABAN

30.11.2012

V případě Vaška či Vency Rabana (jak byl všeobecně nazýván) šlo o ryzího Pražáka, který se v Praze narodil i zemřel. S rodiči žil a vyrůstal na Vinohradech v Mezibranské ulici a přes léto na trampské osadě Tornádo na Berounce u Mokropes, kde měla rodina rekreační chatu. Na Tornádu také zahájil své sportovní aktivity ve stolním tenisu a ve volejbalu. O jeho talentu svědčí fakt, že již v 17 letech hrál tabletenisovou ligu za muže AC Sparta a s osadním týmem volejbalistů objížděl trampské turnaje v okolí.

Vrcholný stolní tenis hrál za Spartu 20 let (1937-1956) a získal celkem 15 titulů mistra republiky (za války  Protektorátu Čechy-Morava) v družstvech. Byl specialistou na debly a hrál je po boku legend čs. stolního tenisu, jakými byli Váňa, Andreadis, Štípek, Vyhnanovský, Votrubcová či Fürstová. S nimi získal i řadu mistrovských titulů v deblech a mixdeblech, jejich počet se však nepodařilo dohledat.

Jeho prvními volejbalovými vzory se stali dvojnásobní vítězové Trampské volejbalové ligy (1937 a 1939) ze sousední osady Montana Berounka. Někteří z nich přešli po zrušení TVL v roce 1941 do Sparty a když v roce 1942 spadla Sparta z protektorátní volejbalové ligy a řešila generační problém, přivedli do týmu talentované hráče z osad u Mokropes – z Kazína, Montany a Tornáda. Mezi nimi přišel i Vašek Raban a zahájil zde svou neméně úspěšnou kariéru volejbalisty. Za Spartu hrál nejvyšší soutěž do roku 1956 a zažil zde dvě reorganizace tělovýchovy po „vítězném únoru 1948“, spojené se změnou názvu klubu: nejprve na Sokol Bratrství Sparta a později na Spartak ČKD Sokolovo. Volejbalisté tohoto klubu patřili v letech 1945-1952 mezi elitu, což dokumentují čtyři 2. místa a jedno 3. místo na Mistrovství ČSR. Spolu s Vaškem za Spartu hrál mj. později známý funkcionář a volejbalový diplomat ing. Vladimír Spirit a dále reprezentanti Miloš Bouchal, Václav Horáček, Zdeněk „Pinda“ Němec, Jaromír Paldus, Josef Svoboda či František Schwarzkopf. Toho Vašek objevil na osadě Tornádo (kde Františkova maminka koupila po válce chatu) a v roce 1947 přivedl do Sparty.

V roce 1946 si Vašek zahrál za výběr Prahy proti Lvíčatům ČSR v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR-Francie na Vinohradech a v roce 1950 jej státní trenér Jan Fiedler nominoval na ME v Sofii, odkud si dovezl stříbrnou medaili. V době, kdy končil s hraním ve Spartě, přijal nabídku Ministerstva národní obrany a stal se trenérem v roce 1954 ustaveného družstva žen Ústředního domu armády (ÚDA) Praha, které vedl až do jeho rozpuštění v roce 1956 a se kterým získal 2 mistrovské tituly (1955 a 1956). Pod jeho vedením za něj hrály  reprezentantky Balunová, J. Brožová, Křížová-Kopová, Neugebauerová-Šormová, Svobodová-Příhodová, Špelinová, Štefflová-Mikulecká, Štulcová-Paclíková a Vacková-Synovcová. Takřka kompletní celek žen ÚDA pak přešel do Dynama Slavie Praha, ale na příchod svého trenéra Rabana tam čekal dlouhé 2 roky, než jej jeho zaměstnavatel (Závody Jiřího Dimitrova, resp. Avia Čakovice) uvolnil. Volejbalisté Čakovic v té době usilovali o postup do nejvyšší soutěže a Vašek dostal za úkol pomoci v roli hrajícího trenéra. Postup se podařil v roce 1958 a když družstvo v 1. lize 1959 skončilo na posledním místě (a sestoupilo zpět do 2. ligy), byl Vašek jako trenér uvolněn do Dynama. Za Spartak Avia Čakovice hrál ještě řadu let „pro radost“ a svou hráčskou kariéru zakončil ve Spartaku Tesla Žižkov v polovině 60. let.

Po jeho příchodu na Starý Ostrov do Dynama Praha v roce 1959 se jeho volejbalistky okamžitě vrátily na ženský volejbalový trůn a získaly 4 mistrovské tituly (1959, 1962, 1963 a 1965), tři 2. místa a dvě 3. místa v 1. lize. V roce 1960 se družstvo přestěhovalo do nového areálu v Edenu a v roce 1964 mu byl navrácen historický název Slavia Praha, resp. Slavia IPS (podle sponzora – pražských Inženýrských a průmyslových staveb). Ve Slavii Vašek trénoval do roku 1974 a kromě již vyjmenovaných hráček z ÚDA Praha za Slavii hrály ještě reprezentantky Ursínyová a Žižkovská, poději  Derflová-Hrabáková a Svatušková.

V roce 1975 vyslyšel přání Antonína Kyndra (který získal zahraniční trenérské angažmá v Togu) a v sezoně 1975/76 za něj „zaskočil“ u žen Tatranu Střešovice SSŽ. Tam jej následovala i Věra Hrabáková a bylo z toho 3. místo, kterým se s vrcholovým volejbalem definitivně rozloučil.

Všechny reprezentantky, které v klubech trénoval, dodnes považují Vaška za nejlepšího trenéra, jakého potkaly. Byl především vynikající psycholog a stratég, na všechna utkání se pečlivě připravoval rozborem hry soupeřek a jejich klíčových hráček, volbou vhodné taktiky a sestavy svého týmu a přidělením konkrétních úkolů kolektivních i individuálních. V našem volejbalu měl mimořádný respekt a stačilo (jak napsal v jeho nekrologu Vláďa Vyoral), aby zvedl k rozhodčím hlavu a zakoulel očima – okamžitě věděli, že udělali chybu a v dalším průběhu utkání si dávali větší pozor. Z Vaškova koulení očima měly vítr i jeho hráčky a když to zjistil, začal nosit při koučování černé brýle, aby je zbytečně nenervoval. Nejvíce jej rozhodilo, když některá z hráček nerespektovala jeho pokyny a následnou chybu omlouvala hlášením „já myslela“. To pak neváhal použít své oblíbené heslo: „Ty nemáš co myslet, od myšlení jsem tady já. Ty jsi tu na hraní!“, sdělené s potřebným důrazem a intenzitou hlasu. Určitě měl na to vést i ženskou reprezentaci, bohužel neměl potřebné kádrové předpoklady, a to i přes svůj dělnický původ a profesi (byl vyučený zámečníkem a celý život pracoval jako aeromechanik). Tehdejší „generálové“ našeho volejbalu se báli jeho otevřenosti (říkal vždy nahlas, co si myslel) a iritovalo je také jeho vždy perfektní oblečení, které bylo v kontrastu s jejich „proletářským“. V nekrologu Vláďa Vyoral sice uvedl, že Vašek byl „po určitou dobu“ asistentem Antonína Kyndra u ženské reprezentace, ale zatím jsem o tom nenašel jediný důkaz. 

 

Zdeněk Vrbenský, 25. 11. 2012

(20)Raban_Vclav_vizitka.pdf
(20)RABAN_Vaclavg.jpg