Osobnosti

Osobnost (22) - MUDr. František SCHWARZKOPF

17.12.2012

 „Franta“ Schwarzkopf patřil k největším osobnostem našeho volejbalu na přelomu 40. a 50. let minulého století. Jeho elegantní technická hra na síti lahodila oku všech diváků a získala si mimořádný respekt u našich největších soupeřů té doby. Měli z něj větší strach, než z klasického „zabijáka“ Josefa Tesaře, protože si dokázal poradit se sebelepším blokem, který buď vytloukl nebo vtipně „ulil“. Byl typickým představitelem „české volejbalové školy“ (jak byl náš volejbal ve světě nazýván), tj. po technické stránce hráčem všestranně vybaveným, se smyslem pro kolektivní hru a zkušenostmi ze stovek sehraných zápasů. Jeho prvním významným úspěchem v reprezentaci bylo vítězství na Balkánsko-středoevropských hrách 1948 v Sofii, následovalo stříbro na prvním světovém šampionátů mužů v Praze 1949 po jediné prohře se Sověty, titul Mistra Evropy z Bukurešti 1955 a konečné titul Mistra světa z Paříže 1956.

František pocházel ze zámožné položidovské rodiny, vlastníci dům v Celené ulici, kde otec provozoval obchod. Františkovo studium reálného gymnázia přerušila válka, cílevědomý František toho využil ke studiu angličtiny v Ústavu moderních řečí ve Spálené ulici a jako praktikant pracoval u firmy Ranachov (otec doufal, že po něm převezme  obchod). V roce 1943 tatínek zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi a František byl deportován do internačního tábora v Bystřici u Benešova. Zde navázal přátelství s hercem Milošem Kopeckým, na jaře 1945 spolu z tábora uprchli a do konce války se skrývali u přátel. Po válce František dokončil gymnázium (maturita 1947) a s vyznamenáním vystudoval Lékařskou fakultu UK (diplom 1952).

Františkův otec byl sportovně založený, v mládí hrál závodně fotbal, později tenis a ke sportu vedl odmala obě své děti, tj. Františka a jeho o dva roky starší sestru Evu (profesí rovněž lékařku). Po válce koupila maminka (již vdova) rekreační chatu u Mokropes na osadě „Tornádo“, kde začal František hrát volejbal a o víkendech s osadním týmem mužů objížděl okolní a v té době početné turnaje. Po válce a dosažení plnoletosti jej starší spoluhráč z Tornáda Vašek Raban přivedl do ligové Sparty Praha.

Za Spartu hrál nejvyšší soutěž v letech 1946-1952, zažil její dvojí přejmenování v rámci reorganizací tělovýchovy po „vítězném“ únoru 1948 (po kterém přišla rodina Schwarzkopových o dům i obchod), nejprve na Sokol Bratrství Sparta a později na Spartak ČKD Sokolovo. Se svými spoluhráči získal čtyřikrát 2. místo na mistrovství republiky, tedy čtyři tituly „vicemistra“ ČSR. Bylo to v letech 1947 (Praha), 1949 (Ostrava), 1950 (Jilemnice) a 1952 (Kroměříž). Družstvo Sparty vedli ing. Vladimír Míka a Josef Špitálský a hráli za něj další reprezentanti Václav Horáček, Josef Svoboda, Václav Raban, Milan Špitálský a také později známý funkcionář a volejbalový diplomat ing. Vladimír Spirit.

Po zisku lékařského diplomu v roce 1952 dostal František „umístěnku“ do tanvaldské nemocnice a jednu sezonu hrál oblastní přebor za Sokol Liberec. V roce 1953 se oženil a již jako slavný volejbalista a reprezentant byl povolán na prezenční vojenskou službu do Ústředního domu armády. S týmem volejbalistů ÚDA Praha získal 2 mistrovské tituly: prvý v roce 1953 při pokusném ročníku dlouhodobé celostátní 1. ligy (12 družstev, sedm z Čech, tři z Moravy a dvě ze Slovenska) a druhý v roce 1954 na MR v Sokolově, hraném opět „postaru“, tj. formou dvoudenního finálového turnaje s účastí nejlepších 8 družstev z jednotlivých zemských (oblastních) soutěží. Františkovými spoluhráči v armádním týmu byli mj. reprezentanti Josef a Karel  Brožovi (Josef jako hrající trenér), Fučík, Kříž, Kučera, Musil, Paulus, Synovec, Šorm, Tesař a Toman.

Po vojně šel hrát na libeňský Starý Ostrov za Dynamo Slavii Praha (1955-1957), kde startoval po boku reprezentantů resp. internacionálů Kroba, Mikoty, Soukupa, Synovce a Votavy. V roce 1957 ukončil své působení ve vrcholovém volejbalu a začal se věnovat lékařskému povolání. Volejbal a tenis hrál dál pro radost a udržení tělesné „kondice“ za TJ Penicilin Roztoky, kde od roku 1953 žil s manželkou Kamilou roz. Paterovou (také volejbalistkou, krátce hráčkou ligového Slavoje Odívání) a synem Jiřím (roč. 1954) v rodinné vile Paterových.

Jako sekundární lékař a později jako primář chirurgického oddělení pracoval v OÚNZ Praha 9 ve Vysočanech, kam za ním se svými sportovními úrazy a dalšími „bolístkami“ s důvěrou docházeli jeho volejbaloví spoluhráči a známí. V roce 1965 zvítězil v konkurzu (organizovaném americkou ambasádou v Praze) a získal stipendium na roční stáž ve vojenské nemocnici v Syrakusách nedaleko New Yorku. V USA prožil rok 1966, kromě práce a studia si zahrál za volejbalový tým YMCA Syrakusy a dokonce s ním vybojoval 3. místo na prestižním armádním turnaji ve West Pointu. Po návratu do Prahy působil dál ve vysočanské poliklinice, při srpnových událostech 1968 a okupaci vlasti vojsky Varšavské smlouvy byl s rodinou na dovolené v Itálii a rozhodli se pro emigraci. Po několika měsících ve Vídni se rodina usadila v západoněmeckém Lahru u Freiburgu, kde František získal práci, od nemocnice bezúročnou půjčku na rodinný domek a v nemocnici to pak „dotáhl“ až na post přednosty Anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO). I nadále byl nadšeným sportovcem, pravidelně hrál rekreační tenis a golf, v zimě lyžoval, v létě se věnoval windsurfingu. Přes všechny tyto aktivity a vzornou celoživotní životosprávu zemřel relativně brzo (krátce po oslavách 60. narozenin) na následky žloutenky, kterou se nakazil ještě v Praze při jedné z posledních operací. Syn Jiří získal v nové vlasti také lékařský diplom a působí jako asistent na patologii místní univerzity. V roce 1987 přivezli s matkou Františkův popel  do Prahy a na základě jeho přání jej nechali rozptýlit na loučce hřbitova na Malvazinkách za přítomnosti nejbližších přátel rodiny a několika volejbalových kamarádů.

Zdeněk Vrbenský, 10. 12. 2012

(22)Schwarzkopf_Frantiek_vizitka.pdf
(22)SCHWARZKOPF_Frantisek.jpg