Osobnosti

Osobnost (23) - Zdeněk SOUKUP

9.1.2013

 

Narodil se a větší část života prožil ve vilové čtvrti Rokoska nedaleko libeňské Vychovatelny a místa, kde byl v roce 1943 spáchán atentát na říšského protektora R. Heydricha. Jeho otec Václav, vážený úředník Libeňského magistrátu, byl nadšený sportovec a v roce 1936 jeden ze zakladatelů volejbalového klubu Rokoska s účastí v Trampské volejbalové lize. Po rozpuštění TVL v roce 1941 se VK Rokoska zapojil do protektorátních svazových soutěží (muži patřili k nejlepším ve středočeské divizi) a zviditelnil se pořádáním oblíbeného turnaje s každoroční účastí nejlepších pražských družstev mužů. K volejbalu přivedl otec Soukup i své syny, staršího Mirka a po něm Zdeňka, který začal hrát soutěž v roce 1940, tj. od 16 let. Když byl VK Rokoska v roce 1946 valnou hromadou klubu zrušen, přešel Zdeněk se svými spoluhráči Komanem a Selicharem do dalšího libeňského klubu SO Starý Ostrov, který rovněž patřil k předválečným účastníkům TVL .

V roce 1948 neznámá parta mladíků ze Starého Ostrova překvapila volejbalovou veřejnost 2. místem na Mistrovství ČSR v Bratislavě (za Sokolem Kolín a před SSK Život, obhájcem titulu z roku 1947) a své kvality potvrdila 3. místem na MR 1950 v Jilemnici. Ke Zdeňkovým spoluhráčům na Starém Ostrově dále patřil např. Josef Kozák (později slavný trenér), Barchánek, Holzhauser, Hrobař, bratři Mikotové, Taubman, Těšitel, Votava. V tomto roce došlo v rámci sjednocení tělovýchovy pod ČOS ke sloučení několika klubů na pomezí Prahy 7 (Holešovic) a Prahy 8 (Libně), konkrétně malých klubů SO Starý Ostrov a Dynamo Praha (při Elektrických podnicích hl. m. Prahy) se slavným SK Slavia Praha, který novou zástavbou na Letné přišel o část sportovišť. Nový klub dostal název Sokol Dynamo Slavia a jeho volejbalový oddíl se zabydlel v zahrádkářské kolonii libeňského ostrova.

V roce 1951 narukoval Zdeněk na vojnu do Armádního tělocvičného klubu (ATK), se kterým získal na MR 1951 v Žilině svůj jediný mistrovský titul. Na dalším MR 1952 v Kroměříži postavil ATK Praha dva týmy, první obhájil titul a druhý (se Zdeňkem Soukupem) skončil na 4. místě. Na vojně v ATK si zahrál mj. s reprezentanty bratry Brožovými, Fučíkem, V. Horáčkem, M. Humhalem, Jonášem, Kučerou, Lázničkou, Z. Malým a Tesařem.

Když byl v roce 1953 propuštěn do zálohy, nastoupil jako elektro-konstruktér do vysočanského závodu ČKD Stalingrad a za DSO Spartak (který byl pokračovatelem slavného Sokola Vysočany) hrál do roku 1955 zemskou ligu (Mistrovství Čech). V tomto roce byla ustavena celostátní 1. liga, ve které Stalingrad skončil na 8. místě, sestoupil do oblastní soutěže a jeho nejlepší hráči přešli do jiných ligových družstev. Ke Zdeňkovým úspěchům ve Stalingradu patřilo 3. místo na MR 1954 v Sokolově a k jeho spoluhráčům reprezentanti V. Horáček, Jonáš, Květ, Taubman a krátce i Toman (před nástupem na vojnu do Křídel Vlasti).

V roce 1956 se Zdeněk vrátil na libeňský Starý Ostrov do Dynama Praha, za které hrál (mj. s Krobem, F. Mikotou, Synovcem, Votavou) nejvyšší soutěž do roku 1961, tj. do okamžiku, kdy byl volejbalový oddíl direktivně přemístěn na nové sportoviště ve vršovickém Edenu (kde byl v roce 1964 vrácen Dynamu historický název Slavia). Spolu s dalšími „vysloužilci“ z Ostrova se Zdeněk do Edenu již nestěhoval a přestoupil do Slavoje Praha s kurty na Štvanici jako hrající trenér druholigového družstva mužů. V posledním roce svého působení v A-týmu Slavoje Praha (1966) „pookřál“ příchodem talentovaných dorostenců Dynama Strašnice s trenérem Josefem Mejsnarem. Ti hráli dorosteneckou ligu a nejlepší z nich pendlovali do týmu mužů (mezi nimi např. Mirek Nekola). V soutěži si Zdeněk již moc nezahrál, ale s mladíky začal jezdit na osadní turnaje, kde jim nahrával a nutil je k rychlé kombinační hře. Probojoval se s nimi až do finále 1. ročníku obnovené Trampské ligy a ve svých více jak 40 letech prokázal, že stále ještě hodně „umí“. Ve Slavoji Praha hrál pro radost až do svých 60 let (roku 1984), od roku 1968 za B-tým „veteránů“ v Přeboru Prahy postupně první, druhou a třetí třídu. Na sport nezanevřel ani potom, ve svém novém bydlišti v Dolních Počernicích (kde si kousek od rybníka postavil svépomocí vilku) začal hrát rekreační tenis a na utkání volejbalistů Slavoje jezdil na Štvanici jako divák a často i kouč na kole. Zemřel naprosto neočekávaně v říjnu 1989 na srdeční infarkt doma v ušáku při čtení novin a konzumaci odpolední kávy.

Zdeněk Vrbenský, 2. 1. 2013

(23)SOUKUP_Zdenek.jpg
(23)Soukup_Zdenk_vizitka.pdf