Osobnosti

Osobnost (27) - Augustin TOBOLKA

8.2.2013

Narodil se v Rakovníku, ale od roku 1952 až do své smrti (tedy bezmála 60 let) žil v Praze. V Rakovníku absolvoval gymnázium a v Praze po válce ČVUT. Svůj inženýrský titul nikdy nevyužil a hned po škole nastoupil do nově ustaveného Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (SV TVS), jehož pokračovatelem se po ustavujícím sjezdu v  roce 1957 stal Československý svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTV). Zde začal pracovat v Ústřední sekci odbíjené (ÚSO) jako její první profesionální metodik a v ČSTV byl zaměstnaný až do důchodového věku. Pro ČSVS a ČVS pak dál pracoval jako dobrovolný funkcionář Ústřední metodické komise a Trenérské rady.

Jeho hráčské aktivity a trenérské začátky jsou spojeny s Rakovníkem. Od dětství byl členem místního Sokola, již před válkou dorostencem volejbalového oddílu a obdivovatelem družstva mužů, které patřilo v té době mezi nejlepší celky Krušnohorské župy. Byl pravidelným divákem nejen jejich soutěžních utkání, ale i tréninků, při kterých svým prvním vzorům podával míče a bedlivě sledoval dění na hřišti. Dostat se jako hráč mezi tuto partu neměl šanci a tak s dalšími mladíky založil konkurenční družstvo pod SK Rakovník, se kterým objížděli četné turnaje v okolí (Křivoklát, Kladno-Kročehlavy, pražský Braník a Podolí, Plzeň). Když byl v roce 1941 nacisty Sokol zakázán, přešly zbytky sokolských volejbalistů mezi mladíky do SK a rakovnický volejbal i za Protektorátu patřil mezi nejlepší. V roce 1946 postoupil SK Rakovník do 1. zemské ligy Čech a v témže roce porazil na svém hřišti v památném boji 3:2 reprezentanty Francie při jejich turné po ČSR. Nejslavnějším rakovnickým hráčem a reprezentantem se stal Evžen Krob, rodák z nedalekého Křivoklátu. Gusta byl nejen hrajícím trenérem SK Rakovník, ale současně i významným funkcionářem Krušnohorské župy (jejím zástupcem na valných hromadách ČSVS) a vedoucím (tzv. správcem) Rakovnického volejbalového okrsku. Tyto aktivity ukončilo v roce 1947 jeho vysokoškolské studium v Praze.

V roce 1945 se zúčastnil prvního poválečného kurzu ČVBS pro volejbalové trenéry a rozhodčí v Mariánských Lázních (kde získal svou první trenérskou a rozhodcovskou kvalifikaci) a touha po další práci na poli tělovýchovy a sportu byla silnější, než inženýrské ambice po zisku titulu na ČVUT. V roce 1953 se stal metodikem ÚSO při SV TVS, v letech 1955-1956 absolvoval  trenérskou školu při ITVS a získal „certifikát“ trenéra z povolání. První praktické zkušenosti získal u ligového družstva mužů Dynama Praha, kde byl asistentem trenéra Antonína Nohýnka (mezi svěřenci jeho spoluhráč z Rakovníka Evžen Krob a další reprezentanti Mikota, Paldus, Synovec, Votava). V letech 1953-1956 byl asistentem Metoděje Máchy u ženské reprezentace ČSR s podílem na zisku titulu Mistryň Evropy v Bukurešti 1955. Později spolupracoval jako metodik s řadou trenérů juniorek ČSSR (Stanislavem Šnebrgerem, Václavem Hajným) a ČR (Vladimírem Pechem, Josefem Smolkou juniorem) s účastí a dílčími úspěchy na MEJ a MSJ. V letech 1970-1972 trénoval celek mužů Kazma Clubu a současně juniory Kuvajtu. V roce 1975 získal licenci mezinárodního trenéra FIVB a byl delegován jako vedoucí či lektor na semináře a školení trenérů FIVB, pořádaných na našem území a v zahraničí (Egypt, Ghana, Libye).

Významná byla i jeho editorská a publikační činnost. V letech 1952-1953 byl odpovědným redaktorem měsíčníku Košíková-Odbíjená, později samostatné Odbíjené. Z ruštiny přeložil „Vzorové tréninkové hodiny“ (1957-58) a byl autorem trenérských příruček, mezi které patřila např. Taktika odbíjené (1959), Odbíjená mládeže (1963), Program sportovní přípravy TSM (1979), Metodika minivolejbalu (1984) a další.

Řada hráčů a hráček  jej znala také jako rozhodčího. S kvalifikací 1. třídy rozhodoval utkání našich nejvyšších soutěží dospělých a mládežnických přeborů a na „empire“ pražských volejbalových sportovišť vylézal ještě v závěru svého života při řízení zápasů soutěží mládeže a dospělých v Přeboru Prahy.

Za své zásluhy o rozvoj našeho volejbalu byl oceněn tituly Zasloužilý trenér, Zasloužilý rozhodčí, Čestný člen ČVS a osobnost Galerie funkcionářů Síně slávy ČVS. Z titulu Čestného člena měl právo účasti na schůzích Výboru ČVS a toto právo až do konce svého života využíval. Na žádné ze schůzí nechyběl, stále se o dění v našem volejbalu zajímal a snažil se přispět alespoň názorem „zkušeného“.

Zdeněk Vrbenský, 5. 2. 2013