Osobnosti

Osobnost (28) - Milan VÁPENKA

22.2.2013

 

V prvním únorovém dnu letošního roku proběhla jako blesk z čistého nebe zpráva o úmrtí Milana Vápenky, ve volejbalovém světě známého více jako „Míša“ nebo „Měch“. Do harmonogramu tvorby vizitek zesnulých osobností pražského volejbalu se dostal řízením osudu jako první osobnost od „V“.

Absolvent elektrotechnické průmyslovky, původním povoláním technik-vývojář v ZPA Košíře a po angažmá v RH Praha státní zaměstnanec. Se sportem začínal jako fotbalový žáček Slavoje Kunratice, později kopal za dorost Sokola Lhotka a hrál i basket za dorost Spartaku Radotín. Volejbalu se začal věnovat v Sokole Lhotka a již před nástupem základní vojenské služby (1962-1964) startoval za muže v 1. třídě pražského přeboru. První rok vojny sloužil na Slovensku v Liptovském Mikuláši (stal se okamžitě posilou místní Dukly v okresním přeboru), druhý rok jej trenér Vladimír Sobotka získal pro VAAZ Brno v krajském přeboru. Po návratu z vojny na podzim 1964 neunikl pozornosti pražské Rudé hvězdy, resp. jejího trenéra Karla Brože, který (stejně jako později Evžen Krob v Aeru Odolena Vodě) družstvo stavěl z talentovaných „no name“ hráčů. Tedy nikoliv lanařením již hotových hráčů z jiných oddílů.

  V RH Praha prožil dalších 10 let své hráčské kariéry, již v roce 1966 patřil k oporám a hlavním strůjcům úspěchu v podobě zisku prvního mistrovského titulu pro tento klub. To se ještě hrála 1. liga venku na antuce a teprve v roce  1969 byla přestěhována do hal. Druhý titul vybojovali „policejní volejbalisté“ v roce 1972 a své kvality potvrdili ještě pěti tituly vicemistrů a dvakrát skončili na třetí příčce ligové resp. již extraligové tabulky.

Nejlepší ze spoluhráčů (Kop, Čuda, Groessl, Perušič, Mozr) se postupně stávali oporami mužské reprezentace ČSSR, Milan si premiéru „se lvíčkem na prsou“ odbyl v roce 1967 při mezistátním utkání s Japonci v rámci jejich evropského turné. S širším výběrem ČSSR a jeho trenéry Matiáškem a Kaplanem absolvoval přípravu na ME 1967 a OH 1968, ale v základu se objevil až v roce 1969 po příchodu nové trenérské dvojice Láznička-Malý. V roce 1968 si zahrál na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Sofii, odkud naši „mladíci“ (vedení Ladislavem Drobným) přivezli bronzové medaile. V roce 1969 startoval na 2. ročníku Poháru světa v Berlíně, kde náš omlazený kolektiv skončil na 5. místě. Nechyběl ani na historickém zájezdu mužů ČSSR do Jižní Ameriky, spojeném s účastí a 2. místem na Turnaji pěti kontinentů, který FIVB uspořádala jako „rozlučku“ s desetiletím (podobně jako o 10 let dříve Turnaj tří kontinentů v Paříži). Skupinu naši hráli v Santiago de Chile, finále v Montevideu (Uruguay) a při zpáteční cestě sehráli přátelská utkání v Brazílii. K dalším reprezentačním úspěchům Milana patřilo 4. místo na ME 1970 v Bulharsku, stříbrná medaile z ME 1971 v Itálii a s reprezentací se rozloučil  na OH 1972 6. místem. V Mnichově startovala s týmem žen také jeho manželka Jana Marie (rozená Hálková), jedna z dlouholetých opor mistrovského Tatranu Střešovice. Jejich svatba proběhla v roce 1971 za poněkud dramatických okolností. Milan se vracel s našimi volejbalisty z japonského zájezdu,  letadlo bylo nuceno z povětrnostních důvodů přistát v Moskvě a jeho pasažéři pak několik dnů čekali na náhradní spoj. Na Nuselskou radnici dorazil Milan doslova za pět minut dvanáct a jedno z mnoha volejbalových manželství bylo nakonec uzavřeno.

V roce 1974 převzal Milan po Petru Kopovi družstvo mužů RH a ve 31 letech se stal v té době našim nejmladším ligovým trenérem. Pozice to pro něj nebyla lehká – musel získat autoritu a zvládnout řadu hráčů, se kterými ještě v uplynulé sezoně hrál. Také tohoto úkolu se zhostil se ctí, dokládá to 3. a 2. místo RH v letech 1975 a 1976, vítězství v Čs. poháru 1977 a vítězství v prestižním evropském Poháru vítězů poháru 1978.

V následujícím „volejbalovém důchodu“ Milan hrál pro radost za B-tým RH a později Olympu Praha v nižších soutěžích do roku 2001 a až do roku 2010 si chodil každé pondělní večer zahrát s partou dalších vysloužilců do vršovické haly. Startoval také na prvních třech ročnících Mistrovství ČR superveteránů (+50 let), první ročník s partou Slavoje Břevnov vyhrál, na třetím skončil s týmem Olympu třetí. Ve státních službách pracoval až do roku 2010, naposledy na Celní správě ČR již jako pracující důchodce.

S úctou a uznáním je třeba zmínit jeho trenérský návrat v letech 1995-2000, kdy svůj volný čas věnoval tělesně postiženým volejbalistům (TPV) Slovanu Svoboda Praha. Impulzem se stalo neštěstí v rodině, když jeho syn Michal (ročník 1973) přišel krátce po návratu z vojny o jednu z dolních končetin. Toto neštěstí se stalo v roce 1993 při dopravní nehodě na dálnici, při které Michal asistoval jako řidič záchranky. Po dvou letech Milan zavedl syna do Slovanu Svoboda, zapojil jej do činnosti družstva TPV a pomohl mu nalézt nový smysl života. A to tak úspěšně, že Michal se stal všestranně zaměřeným TP sportovcem s aktivitami ve volejbalu, florbalu a ledním (sleedge) hokeji. ČR reprezentoval na dvou Paralympijských hrách - na letních POH 1966 v Atlantě (jako volejbalista) a zimních POH 2010 ve Vancouveru (jako brankář sleedge hokejistů)! K Milanovým aktivitám u TPV je třeba dodat, že také připravoval a vedl výběr TPV ČR na Mistrovství světa TPV, které v roce 1998 hostil polský Olsztýn a kde naši skončili na 7. místě.

Na závěr je třeba připomenout ještě Milanovy aktivity v pražské organizaci (pobočce) Klubu českých olympioniků. Společně se svou ženou Janou zorganizoval úspěšné setkání volejbalových olympioniků ČSSR v listopadu 2008 v Dobřichovicích u Prahy, na kterém měly zastoupení i osobnosti ze Slovenska (Pavča Schenk a několik hráček) a Anička Mifková dorazila až z Itálie. Krátce po dalším setkání olympioniků v pražské O2 Aréně v květnu 2011, pořádaném ČVS v rámci oslav 90 let českého volejbalu, se Milan podrobil operaci zhoubného nádoru a po dvou letech svůj statečný souboj se zrádným soupeřem prohrál.

Zdeněk Vrbenský, 20. 2. 2013

(28)VAPENKA_Milan.jpg
(28)Vpenka_Milan_vizitka.pdf