Osobnosti

Osobnost (3) - Josef BROŽ

4.6.2012

Osobnost (3) - Josef Brož                

                              

Díky abecednímu pořádku se dostává na řadu mladší z legendární dvojice bratrů Brožových, jejichž volejbalové začátky, další aktivity a úspěchy byly až do roku 1955 takřka totožné. Vše začalo v roce 1934, kdy se rodina Brožových přistěhovala do Prahy, do jednoho ze dvou domovních bloků, postavených Bytovým družstvem ŽIVOT na tehdy pražské periferii Pankrác, v místech bývalé vinice nad nuselským parkem Jezerka. Krátce po nastěhování založili agilní družstevníci Sportovní a společenský klub (SSK) Život a mezi domy vybudovali první volejbalový kurt, v zimě využívaný jako kluziště. Družstvo mužů se pod názvem Kozáci přihlásilo do soutěží Trampské volejbalové ligy a krátké době se probojovalo mezi její elitu. Když byla trampská liga (stejně jako Sokol) v roce 1941 rozpuštěna, zapojili se do protektorátních svazových soutěží, ale již pod oficiálním názvem SSK Život (název Kozáci se okupantům nelíbil). Díky jim se stal volejbal na Pankráci velice populární, dalším zájemcům již jediný kurt nestačil a tak v roce 1941 vybudovali členové SSK svépomocí útulný volejbalový areál v sousedství nedaleké zemědělské usedlosti Rajtknechtka se třemi kurty a dřevěnou boudou, sloužící jako klubovna, šatna a sklad inventáře. Bylo to v místech, kde dnes stojí strojní průmyslovka Josefa Gočára.

Josef a Karel Brožovi patřili od začátku mezi fanoušky Kozáků a své vzory začali napodobovat při vzájemných soubojích „jeden proti jednomu na tři doteky“ přes prádelní šňůru, nataženou na dvorku mezi sušáky na prádlo. Když došlo v roce 1942 k založení družstva dorostenců, byli mezi jeho prvními členy. Jejich další volejbalovou dráhu lze nazvat závratnou: v roce 1945 již patřili k oporám prvního družstva mužů, v roce 1946 si zahráli poprvé se lvíčkem na prsou za Lvíčata ČSR (bylo to v předzápase prvního mezistátního utkání mužů ČSR-Francie, ve kterém porazili výběr mužů Prahy), v roce 1947 se stali s SSK Život mistry republiky, v roce 1948 na prvním ME v Římě mistry Evropy a v roce 1949 na prvním MS v Praze vicemistry světa (2. místo za Sověty). Medaile sbírali dál až do roku 1956, kdy se oba s reprezentací rozloučili na MS v Paříži titulem mistrů světa. V rodinné sbírce shromáždili 11 medailí, z nichž 6 patřilo Karlovi a 5 Josefovi, který nestartoval na ME 1955 v Bukurešti. Ještě v roce 1955 spolu hráli za mistrovský armádní celek ÚDA Praha a teprve pak se jejich volejbalové osudy rozdělily.

Josef využil nabídku vojáků a po prezenční službě v Armádním tělocvičném klubu (ATK) Praha (1949-1951) v klubu působil jako hrající trenér až do roku 1957. V letech 1950-1955 s ním vybojoval 6 mistrovských titulů po sobě, v roce 1953 zažil změnu názvu klubu na Ústřední dům armády (ÚDA), v roce 1956 na Dukla Praha a v roce 1957 jeho převelení do Kolína. Tam již tým nenásledoval (jako např. Fučík, Paulus či Tesař) a přešel jako hrající trenér do druholigové Sparty Praha resp. již Spartaku ČKD Sokolovo. Když se v roce 1960 rozloučil s mužskou reprezentací ČSSR doc. Josef Kozák, přijal Šalamoun (jak Josefu Brožovi říkali jeho spoluhráči a svěřenci) nabídku Ústřední sekce odbíjené ČSTV a stal se trenérem omlazené reprezentace (mezi nováčky např. pražští volejbalisté Čuda, Kop Petr, Kovařík, Kříž, Perušič, Šašinka). Současně začal trénovat prvoligový tým mužů Dynama Praha 7 Doprava, které se koncem roku sloučilo s Lokomotivou Praha. V roce 1962 s tímto družstvem vybojoval titul mistra republiky. S reprezentací prožil chvíle radostné (stříbro  na MS 1962 v Moskvě a na první „volejbalové“ olympiádě 1964 v Tokiu) i v té době šokující („až“ 5. místo na ME 1963 v Bukurešti) a v roce 1965 předal trenérské žezlo Václavu Matiáškovi – bývalému spoluhráči v reprezentaci. Jeho dlouholetých hráčských a trenérských zkušenosti využila volejbalová federace Tuniska, v letech 1965-1969 trénoval její reprezentanty a za největší úspěch považoval vítězství v prestižních severoafrických hrách Magrebo. Po návratu ze severní Afriky využil nových známostí, znalostí jazyka a poměrů v této oblasti a stal se dovozcem exotického ovoce jako referent PZO UNIFRUX. Pro zajímavost dodejme, že se (stejně jako Karel) oženil se známou volejbalistkou – Táňou Kostrjukovou, hráčkou ligových družstev SK Slavia, ÚDA Praha a Dynamo Praha. Zemřela v loňském roce, z rodiny zůstal pouze jediný syn Petr.

Zdeněk Vrbenský, 29. 5. 2012

BROZ_Josef.jpg
(3)Bro_Josef_vizitka.pdf