Osobnosti

Osobnost (30) - Doc. Ing. Josef VOTAVA, CSc.

15.3.2013

 

Dětství prožil v zahrádkářské kolonii na Libeňském ostrově, kde měly od roku 1934 volejbalové kurty Spojené osady Starý Ostrov, na kterých „vládnul“ jeho otec Josef Votava senior jako kustod a provozovatel stánku s občerstvením při akcích. Volejbalisté se zkratkou SOSO na dresech startovali před válkou v Trampské volejbalové lize (TVL), Josef Votava junior je měl odmala denně na očích a stal se jejich věrným divákem, obdivovatelem a napodobitelem. Po zrušení Sokola i trampské ligy v roce 1941 startovali volejbalisté SOSO v protektorátních svazových soutěžích, Josefa a další talentované kluky z osady brali od 15 let mezi sebe a umožnili jim zahrát si se svými vzory při tréninkových a turnajových utkáních.

Po válce se stal Josef již stabilním členem týmů a zažil s ním dvě reorganizace i změny názvu – poprvé na Sokol Dynamo Slavia v roce 1948 a později (v roce 1953) na DSO Dynamo Praha. Podobných talentů jako Josef vyrostlo na Ostrově několik a nový omlazený tým v roce 1948 šokoval volejbalovou veřejnost 2. místem na MR v Bratislavě, kde mj. porazil obhájce titulu z roku 1947 - hráče SSK Život (Brožové, Paldus, Reicho a spol.). Pod vedením jednoho ze zakladatelů SOSO Rudolfa Klase se o to zasloužili mladíci Barchánek, Holzhauser, Hrobař, Mikota, Selichar, Soukup a Votava, doplnění zkušenými hráči Kozákem, Šeborem a Těšitelem. Tento úspěch přinesl dvojici Josef Votava - František Mikota nominaci na historicky první volejbalové ME mužů, které v roce 1948 hostil Řím a odkud náš výběr přivezl první zlaté medaile s titulem Mistrů Evropy. Nutno objektivně konstatovat, že v Římě z východní Evropy startovali pouze naši volejbalisté, se svými soupeři z Francie, Itálie, Portugalska, Belgie a Nizozemska (takové bylo pořadí za nimi) neztratili ani set a prokázali, že na západě našeho kontinentu neměl volejbal v té době valnou úroveň. Hráli jej tam převážně studenti a víceméně jen rekreačně.

Je tedy pochopitelné, že po maturitě na strojní průmyslovce v roce 1949 byl Josef povolán na vojnu do družstva volejbalistů nově ustaveného Armádního tělocvičného klubu v Praze, se kterým získal dva mistrovské tituly. První na MR 1950 v Jilemnici, druhý na MR 1951 v Žilině a v armádním celku si zahrál s dalšími poválečnými reprezentanty Bouchalem, K. Brožem, Fučíkem, V. Horáčkem, Jonášem, Krobem, Lázničkou, Paldusem, Soukupem a Tesařem. A také reprezentoval ČSR na dalších dvou šampionátech se ziskem stříbrných medailí na historicky prvním MS mužů v Praze 1949 a na druhém ME v Sofii 1950. Na obou šampionátech nás porazili pouze Sověti (na prvním 1:3 s pomocí bulharského sudího, na druhém již jasně a bez cizí pomoci 0:3) a ukázali, že v dalších 20 letech budu v cestě za tituly a medailemi našimi největšími soupeři!

Po vojně se Josef vrátil na Starý Ostrov, kde hrál za Dynamo nejvyšší soutěž až do roku 1962 a v posledním roce  jako hrající trenér. Mistrovský titul Dynamo nikdy nezískalo, ale v letech 1953 a 1954 skončilo na 2. místě za ATK resp. již ÚDA Praha. Společně s ním hráli za „Sešívky“ (jak se jim po vzoru fotbalistů říkalo) další reprezentanti Krob, Mikota, Paldus, Schwarzkopf, Soukup, Synovec a z nastupující generace např. Ebert, Hálek, Hamáček, Vorálek či Mozr. S reprezentací se rozloučil stříbrnou medailí na MS 1952 v Moskvě a mezi další úspěchy lze považovat i další dvě stříbrné medaile ze Světových akademických letních her (SALH), pořádaných v letech 1949 a 1951 v rámci Světových festivalů mládeže a studentstva v Budapešti a Berlíně. V roce 1950 také pomohl družstvu ČSR k vítězství na mezinárodním turnaji, pořádaném v rámci doprovodných kulturních a sportovních akcí v rámci 2. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze, kde jsme se poprvé utkali a porazili volejbalisty Číny.

Když došlo začátkem 60. let k přestěhování volejbalového oddílu Dynama do nového areálu ve vršovickém Edenu (v roce 1964 pak byl Dynamu navrácen historický název Slavia), zůstal Josef i nadále na Starém Ostrově, resp. společně s Jirkou Příhodou přestoupili do Humanitní fakulty UK, která kurty s klubovnou na ostrově „zdědila“ a za kterou pak ještě několik let hráli pro radost městský přebor.   

Zdeněk Vrbenský, 10. 3. 2012