Osobnosti

Osobnost (31) - Vladimír VYORAL

29.3.2013

 

Vladimír (svými volejbalovými kamarády přezdívaný „Mefisto“) patří mezi osobnosti, které se v Praze nenarodily, ale které zde větší část svého života žily a pro volejbal pracovaly. Vladimírův tatínek byl za první republiky státním zaměstnancem (členem finanční stráže) a tak se rodina Vyoralových často stěhovala. Vladimír se narodil v Bratislavě, základní školu vychodil v Domažlicích, gymnázium za války v Třeboni (kam denně dojížděl ze Staňkova) a po válce skončil v Praze, kde otec získal poslední pracovní angažmá u celní správy Ruzyňského letiště. Po válce Vladimír absolvoval studium na Filosofické fakultě UK (angličtina, dějepis) a po neúspěchu při prvních státnicích nastoupil jako kontor na gymnázium v Mostě, kde se začal připravovat na reparát. Dokončení studia na FF UK mu zmařili vojáci bezodkladným povolávacím rozkazem, po vojně v Brně se již ke studiu a kantořině nevrátil a začal pracovat v tělovýchově.

S volejbalem se seznámil ve 14 letech v Chlumu u Třeboně zásluhou svého kamaráda Josefa Vondrky (otce později známého hráče RH Praha a reprezentanta „Jeffa“ Vondrky) a věnoval se mu nadále na Třeboňském gymnáziu. Jeho prvními vzory se stali volejbalisté Sokola České Budějovice (za války hrající jako MIFA, což byla zkratka Mirka Faktora – jednoho z hráčů a „duše“ týmu) a na jejich ligová utkání jezdil vlakem. Po přestěhování do Prahy začal hrát závodně za družstvo Sokola Ruzyně (od roku 1953 Dynama Ruzyně), složené převážně ze zaměstnanců letiště. V rámci vojenské služby v Brně 1952-1954 založil při místním Posádkovém domě armády volejbalový tým, za který hrál mimo jiné v té době ještě neznámý Bohumil Golian. Dali dohromady velice kvalitní tým, který se probojoval až do kvalifikace o Mistrovství Čech, ve které podlehl až ve finále Křídlům vlasti Olomouc (Koutný, Novák Karel, Šašinka, Toman).

Po vojně a návratu do Prahy jej angažoval trenér ligového Dynama Praha Antonín Nohýnek a na libeňském Starém Ostrově si zahrál mj. s reprezentanty Krobem, Mikotou, Paldusem, Schwarzkopfem, Soukupem, Synovcem, Těšitelem či Votavou a přispěl k zisku 2. místa na MR 1954 v Sokolově. V roce 1957 přijal funkci sekretáře Ústředí Dobrovolných sportovních organizací (DSO) DYNAMO, určených pro družstva resortu dopravy a volejbal hrál už jenom pro radost za Dynamo ČSA Ruzyně v KP a 2. lize spolu se svým mladším bratrem Vaškem. Po ustavení ČSTV v roce 1957 se stal sekretářem Ústřední sekce odbíjené (ÚSO) ÚV ČSTV, jak zněl tehdy oficiální název Čs. volejbalového svazu. Na „Baráku“ (jak bylo nazýváno sídlo ÚV ČSTV na Poříčí - původně a v současnosti opět patřící sdružení YMCA ČSR) Vladimír pracoval až do důchodového věku, v závěru na Oddělení sportu jako vedoucí Odboru sportovních registrací. Řadu let byl místopředsedou a v letech 1981-1982 předsedou Českého VVS. Po odchodu do důchodu pracoval dál v dobrovolných svazových funkcích až do konce svého života, výčet funkcí a iniciativ je součástí přiložené Vladimírovy vizitky.

Díky svým funkcím ve vrcholném managementu svazu se stal doslova chodící encyklopedií naší poválečné volejbalové historie a dal dohromady „databázi“ významných osobností českého volejbalu s více jak 600 jmény. Spolu s Josefem Suchanem založili svazový archiv a již od roku 1987 se snažili o vydání tzv. „Zlaté knihy českého volejbalu“. Přestože její zpracování a vydání bylo několikrát Správní radou ČVS odsouhlaseno, vždy z něj z různých důvodů sešlo. Naposledy v roce 2008 díky Vladimírově úmrtí.

Zdeněk Vrbenský, 18. 3. 2013

(31)Vyoral_Vladimr_vizitka.pdf
(31)VYORAL_Vladimir.jpg