Osobnosti

Osobnost (33) - Václav KŘÍŽ (zemřel 16.5.2013!)

17.5.2013

 Jak čtenáři této „relace“ webu PVS (věnované zesnulým osobnostem pražského volejbalu) jistě zaregistrovali, předchozí dvě „vizitky“ byly věnovány již osobám mimo abecední pořádek, které nás opustily v tomto roce. Po Jindřišce Holé a Milanu Vápenkovi patří dnešní ohlédnutí Václavu Křížovi (†16. 5. 2013).

Vašek se narodil v Nových Vysočanech, kde jeho otec provozoval hostinec. V místním Sokole zahájil své sportovní aktivity, kromě klasické sokolské gymnastiky se začal věnovat jako žák fotbalu a od 15 let volejbalu. Brzy se stal vůdčí osobností družstva dorostenců Sokola Nové Vysočany, které (přestože nemělo trenéra) patřilo k nejlepším v Přeboru Prahy. V roce 1951 byl zařazen do výběru ÚNV Praha, který pod hlavičkou Gymnázia Michle vybojoval na dorosteneckém Přeboru ČSR (hraném jako Sportovní hry mládeže – SHM) dva mistrovské tituly: v roce 1951 v Banské Bystrici v kategorii mladšího a o rok později ve Vlašimi v kategorii staršího dorostu. Výběr vedl známý svazový funkcionář Emanuel Šplíchal a z dalších „známých tváří“ za něj hráli např. Zdeněk Humhal, Míla Ejem či Milan Kafka (později slavný trenér žen v Brně a ženské reprezentace ČR).

Vyučil se „potrubářem“, tj. specialistou na výrobu a montáž potrubí a své první hráčské angažmá získal v resortním ligovém týmu mužů Tatranu Isoxyl, za který hrál v letech 1952-1953. Další dva roky před vojnou již hrál za Spartak Potrubí, zažil jeho ligové začátky a s krumpáčem, lopatou a kolečkem pomáhal budovat sportovní areál na rohu ulic Italská a Na Smetance (v místech bývalé školy, zničené při leteckých náletech na Prahu koncem války). Ze „Smetanky“ se pak stal oblíbený volejbalový stánek, kde svá první ligová utkání hrálo nejen Potrubí, ale i RH Praha a kde byla sehrána mj. jedna skupina pražského ME v roce 1958. Družstvo Spartaku Potrubí trénoval internacionál Josef Reicho (do roku 1959 ještě sám hrál) a v letech 1959-1963 patřilo mezi ligovou elitu, což prokázalo 3. místem v roce 1959 (společně s Duklou Kolín při stejném zisku bodů a poměru setů) a třikrát po sobě skončilo na 4. místě v letech 1960-1962. V té době za něj hrála řada dalších reprezentantů (Kedles, Kučera, Šašinka, Šorm, Toman, Železný), mezi kterými Vašek postupně získal pozici kapitána a neformálního vůdce na hřišti. Byl nevšedním bojovníkem, s trikem trvale obaleným antukou a s pohledy i hlasem často „střílejícím“ po spoluhráčích, soupeřích a rozhodčích. Za Potrubí hrál 17 let (do roku 1971), zažil s ním sestup z ligy v roce 1964 a následné pendlování mezi 1. a 2. ligou resp. extraligou a 1. ČNL.

Za zmínku stojí dva roky vojenské služby (1954-1956) v pražském Ústředním domu armády (ÚDA), kde si zahrál s legendami, jakými byli bratři Brožové (Josef v roli hrajícího trenéra), Fučík, Kučera, Paulus, Schwarzkopf, Synovec, Šorm, Tesař či Toman. V roce 1955 s nimi získal svůj jediný titul Mistra ČSR a absolvoval historický zájezd volejbalistů ÚDA do Číny, při kterém sehráli na fotbalových stadionech v Pekingu, Šanghaji a Wuhanu před stotisícovými návštěvami 6 vítězných utkání s různými výběry země a prohráli pouze jednou s RD mužů Bulharska na turnaje ve Wuhanu.

S výškou 182 cm byl v dorostu smečařem a v mužích pak excelentním nahrávačem, který dokázal udělat „ztrátu“ či potřebný bod na smeči, když se to jeho smečařům nedařilo. V reprezentaci měl trošku „smůlu“ – ve své vrcholné formě byl v době, kdy tam ještě kralovala taková nahrávačská esa, jakými mi byli Malý, Musil, Golian, Synovec či Paulus. Takže není divu, že se do nominace dostal pouze při MS 1962 v Moskvě, odkud si přivezl stříbrnou medaili. K jeho dalším úspěchům „se lvíčkem na prsou“ patřilo 2. místo na turnaji v Sofii v roce 1957, při kterém byl volejbal ve vrcholovém provedení demonstrován delegátům MOV a následně zařazen do programu OH (připomeňme, že poprvé se hrál v Tokiu v roce 1964). Dále to bylo 2. místo na prestižním Turnaji tří kontinentu v Paříži roku 1959 a vítězství na turnaji v rámci 8. Světového festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách roku 1962.

Od roku 1971 dalších 20 let působil jako hrající trenér (s kvalifikací 2. třídy) volejbalistů Slavoje Břevnov s kurty v útulném areálu Strahovského kláštera a s marnou snahou postoupit z 1. třídy MP do 2. ligy. Současně hrál za odborářský tým Potrubí odborářské Poháry ÚRO (Ústřední rady odborů) s finálovými turnaji v Martinu a s několikanásobným vítězstvím v kategorii nad 30 let. Příležitostně si zahrál i za veterány Lokomotivy Praha (mj. při 1. ročníku M-ČR superveteránů +50 let v roce 1999) a s hraním skončil relativně nedávno v týmu Kardiaků, zřízeném nemocnicí Na Bulovce při VO Meteor Praha, za který hrál se svým mladším bratrem Jirkou.

V národním podniku Potrubí Praha (kdysi pražské pobočce německé firmy Mannesmann, znárodněné a přejmenované po únoru 1948) pracoval až do důchodového věku. Jako mistr, jako montér (jeden čas dokonce v NDR) a naposledy jako referent výrobního úseku. Byl ženatý, rozvedený, s jediným potomkem - synem Jiřím (v mládí aktivním fotbalistou). Jestliže byl v mládí na hřišti někdy obávaným vznětlivcem, mimo hru byl vždy obětavý a spolehlivý kamarád, výborný společník (a tanečník!) a ústřední postava řady neuvěřitelných historek, dodnes dávaných u piva k dobru jeho spoluhráči.

Zdeněk Vrbenský, 17. 5. 2013

(33)K_Vclav_vizitka.pdf
(33)KRIZ_Vaclav.jpg