Osobnosti

Osobnost 34 – Jitka SENECKÁ

29.10.2013

 Dcera slavného sparťanského fotbalisty a internacionála Karla Seneckého začínala se sportem v Sokole Dejvice, později to zkoušela s tenisem a v 15 letech skončila u volejbalu. Začínala na Kotlářce v družstvu mladších dorostenek Stadionu Mládeže, odkud přešla na Prašný Most do týmu starších dorostenek Žižky Praha. S nimi pod vedením trenéra Míly Novotného získala dva tituly Přebornice ČSR (1957 a 1958). Šikovná a bojovná nahrávačka již družstva žen Žižky Praha ve 2. lize neunikla pozornosti trenéra prvoligového Slavoje Praha (a současně ženské reprezentace ČSSR) Metoděje Máchy, který v té době stál před úkolem omladit ve Slavoji hráčský kádr. V roce 1962 sehrála Jitka (spoluhráčkami přezdívaná „Sendy“) svůj první ligový zápas, na Štvanici si zahrála po boku zkušených ex-reprezentantek Jindry Holé, Bobiny Lútočkové, Jarky Tolarová, Aleny Ursínyové a zařadila se mezi nastupující generaci hráček, která tým Slavoje po letech stagnace opět vytáhla mezi elitu (3. místa v letech 1967 a 1968). Byly to především Naďa Pražanová-Jeřábová, Anna Smíšková-Pletichová (dnes Vrbovcová), Eva Široká-Matějková a Věra Štruncová (hráčka Slavoje Plzeň, která v roce 1966 přišla do Prahy se svým manželem, fotbalovým reprezentantem Standou Štruncem, kterého „koupila“ pražská Dukla). Všechny jmenované hráčky oblékaly ve 2. polovině 60. let reprezentační dres. 

 Po skončení ligového ročníku 1968 podalo 9 hráček Slavoje Praha tzv. kolektivní přestup do RH Praha. Další ligová sezona se již hrála v halách, kterou Slavoj Praha neměl a její pronájem by chudý oddílový rozpočet doslova zruinoval. Přestup svaz schválil, ale po odvolání mateřské jednoty učinil „šalamounské“ rozhodnutí: hráčky s trenérem pustil, ale nejvyšší soutěž ponechal Slavoji Praha! Došlo tak k paradoxní situaci, že kolektiv s 5 reprezentantkami a reprezentačním trenérem Metodějem Máchou si musel v novém oddílu návrat do nejvyšší soutěže (nazývané již extraligou) vybojovat postupem z národní ligy. Což se povedlo, v sezoně 1969/70 již měla RH Praha svou premiéru v nejvyšší ženské soutěži a skončila na slibném 3. místě. Po tomto úspěchu ukončil trenérskou činnost trenér Mácha a družstvo převzal Jiří „Strejc“ Novotný - jeho asistent v NL a úspěšný trenér dorostenek RH (přebornic republiky 1969). Nejlepšími z nich byl kádr Slavoje doplněn již při svém příchodu do „Hvězdy“. Po svém návratu do nejvyšší soutěže řada bývalých hráček Slavoje uvolnila v roce 1971 místo v RH dalšímu přílivu mladých hráček a přešla do jiných oddílů: Pletichová se Širokou do extraligové Lokomotivy, Pražanová se Seneckou do Slavie MFF. To bylo Jitce 31 let a svou hráčskou karieru zakončila na Albertově ještě několika sezonami v národní lize. Později ji bylo možné vídat na hřišti při odborářských turnajích s partou volejbalistů, zaměstnaných u koncernu Pražské pivovary, pro který jako úřednice pracovala i „Sendy“.

V reprezentaci ČSSR se objevila poprvé v roce 1966 se startem na několika mezinárodních turnajích (Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR). Byla zařazena do přípravy širšího RD na MS 1966, které se mělo původně konat v Peru. Po odstoupení pořadatelské země bylo přeloženo do Mexika a nakonec se hrálo až v lednu 1967 v Japonsku. Motivace dostat se do těchto exotických zemí byla mimořádně vysoká! Když se volejbalový svaz SSSR rozhodl šampionát bojkotovat, přidaly se k němu „dobrovolně“ i další týmy zemí soc. tábora, a tedy i ČSSR. Našim ženám toto politické rozhodnutí z vyšších míst přijel oznámit státní trenér Václav Matiášek až na závěrečné soustředění v Dobřichovicích koncem roku 1968. Zklamání bylo tak veliké, že např. Naďa Pražanová a Stáňa Kloudová-Rehbergerová se dokonce vzdaly další reprezentace a tím i možnosti startu na mexické olympiádě! Jitka v reprezentaci setrvala ještě následující dva roky a v roce 1967 se podílela na dvou mimořádných úspěších. Prvním z nich bylo vítězství v kvalifikaci na OH 1968, které se hrálo v jugoslávském Slavonskim Brodu. Naše hráčky na turnaji všechny své soupeřky porazily, a to včetně favorizovaných týmů z Polska a NDR. Účast v Mexiku si 2. místem zajistily ještě Polky.  Stěžejní akcí tohoto roku bylo ME v Turecku (ženy hrály v Izmiru, muži v Istanbulu), ze kterého si Jitka přivezla bronzovou medaili. Skončily na 3. místě po prohrách se Sovětkami (0:3) a Polkami (2:3), které jim oplatily porážku z kvalifikace na OH. Největším sportovním zážitkem se pro „Sendy“ pak stala účast na OH 1968 v Mexico City s nevšední podporou a sympatiemi organizátorů, diváků a dalších výprav po srpnových událostech v ČSSR. 6. místo našich volejbalistek lze dnešním pohledem považovat na obrovský úspěch, tehdy ale volejbalová veřejnost dostatečně ocenila jen „bronzový úspěch“ našich mužů.  

O tom, že Jitka není mezi námi, se dozvěděly kamarádky a spoluhráčky ze Slavoje teprve nedávno, když se ji marně snažily dovolat a přemluvit k účasti na jednom z dalších srazů. Oba telefony (mobilní i pevná linka) ale hlásily, že „neexistují“ a tak se Naďa Jeřábová vypravila za Jitkou domů. Jitka byla svobodná a bezdětná, starší sestra Věra zemřela před několika lety a nebylo na koho se obrátit. Od sousedů se dozvěděla o smutném odchodu „Sendy“ již koncem loňského roku a na Policii ČR zjistila termín úmrtí (14. 12. 2012). Jitka byla vždy „plachým tvorem“, v posledních letech života se však uzavřela zcela do sebe a odmítala nejen účast na oficiálních svazových akcích (setkání jubilantů v roce 2008, setkání olympioniků v letech 2008 a 20011), ale i na srazech hráček Slavoje Praha a MFF UK Praha.

Zdeněk Vrbenský, 28. října 2013

(34)SENECK_Jitka_vizitka.pdf
(34)SENECKA_Jitka.jpg