Zprávy z PVS

Zamyšlení

10.10.2017

 

Dne 8. září v 11 hodin jsem se jako předseda Pražského volejbalového svazu zúčastnil posledního rozloučení s ikonou československého a tedy i českého volejbalu Josefem Musilem. Posledního rozloučení se účastnila řada volejbalových osobností, funkcionářů, hráčů i členů nejužšího vedení ČVS, tedy členů Správní rady. Josef Musil byl beze sporu největší osobností volejbalu v prostorách české kotliny. Výčet jeho úspěchů zlatých, stříbrných a bronzových medailí trval Honzovi Hronkovi 15 minut a to jen opravdu telegrafický výčet úspěchů. Josefu Musilovi se poklonili všichni spoluhráči, tedy spoluhráči o generaci a generace mladší a opticky bylo v obřadní síni vidět, že se tohoto rozloučení zúčastnila především ta „starší“ generace volejbalistů.

Střih:

U rakve Josefa Masopusta stojí reprezentanti České republiky jako čestná stráž a obřadní síň je plná mladých reprezentantů, všech funkcionářů FAČR a fotbalistů z celé republiky. Nemohou se ani do obřadní síně vejít, proto procházejí špalírem kolem rakve nejlepšího fotbalisty 20. století a úklonou vzdávají hold jeho památce a odkazu.

Střih:

V obřadní síni na posledním rozloučení s Josefem Musilem jsem zaznamenal jen málo mladých tváří. Při návratu na trénink do sportovní haly ČZU jsem potkal čtyři reprezentanty ČZU, kteří získali zlatou medaili ME U17. Jen tak mezi řečí jsem se zeptal, proč si myslí, že jsem ve smutečním. Nevěděli. A tak si kladu otázku, jestli role ČVS, především sekretariátu a úzkého vedení nebo třeba Komise společenského významu ČVS by neměla, s prominutím že použiji toto slovo v této souvislosti, vystrojit řádný a důstojný pohřeb největšímu volejbalistovi 20. století. To, že se posledního rozloučení nezúčastnili ani všichni členové správní rady, Výboru ČVS a zástupci krajských volejbalových svazů, považuji za velmi smutné. Důvody si netroufám hodnotit. Jinak poslední rozloučení s Josefem Musilem proběhlo velmi důstojně.

 

PaedDr. Jiří Olšiak (10.10.2017).